Galerie Pavilon – archiv výstav

Galerie Pavilon funguje od podzimu 2013. Proběhlo zde již několik výstav výtvarného umění i designu. Výstava malíře Roberta Šalandy zahajuje nový koncepční program zaměřený na současnou výtvarnou tvorbu.


Od 10.2. do 31.3.2017 výstava
Ivany Šrámkové, Pavly Soukupové a Kamily Najbrtové
Sochy, obrazy – 10 let galerie S

Ivana Šrámková pozvala na společnou výstavu Kamilu Najbrtovou a Pavlu Soukupovou, společně jsou autorkami galerie S, připomenou 10 let fungování této galerie. Všechny tři představí svou aktuální tvorbu.

Ivana Šrámková je sochařka, věnuje se autorské tvorbě soch ze skla.
Na výstavě představí kolekci ptáčků, malované autorské vázy i větší sochy.
Sklo často kombinuje s nečekanými materiály. Rozsah její tvorby je neuvěřitelný – od komorní plastiky k monumentálním objektům a realizacím v architektuře. Vždy osobité. Autorka je zastoupena ve veřejných i soukromých sbírkách po celém světě.

Kamila Najbrtová skládá průsvitná plátna a vytváří iluzi prostoru, usiluje o vytvoření efektu hologramu.
Využitím klasické malby a principů malby na skle stále posouvá své možnosti. Často se jí podaří rozechvět vzduch nad obrazem.

Pavla Soukupová vytváří obrazy kombinovanou technikou, která vychází z technik používaných od středověku na napodobování zlata a stříbra. Snaží se příběhy všedního dne zakódovat do jednoduchého znaku.

Všechny tři autorky galerie S spojuje originalita, profesionalita, humor, optimismus a láska ke světlu, díky kterému jsou jejich výtvory nekonečně proměnlivé.

Pavla Soukupová 13.1. 2017

www.sgalerie.cz
www.sramkova.com


Od 11.11. do 30.12.2016 výstava Zbyňka Sedleckého – Srpen

Zbyněk Sedlecký (nar. 1976 v Ostravě) patří do silné malířské generace nastupující na českou uměleckou scénu na přelomu tisíciletí.
V letech 1995-1998 studoval na brněnské FaVU (prof. Jiří Načeradský) a v letech 1998-2002 na pražské AVU (prof. Jiří Sopko). V roce 2000 pobýval studijně na Staatliche Akademie der Bildenden Künste ve Stuttgartu a v roce 2003 na Koninklijke Academie voor Schone Kunsten v Antwerpách. Do kontextu současného umění zařadily Sedleckého například projekty Artnow.cz (2003, Výstavní síň Mánes, Praha), Resetting. Jiné cesty k věcnosti (2007-08, GHMP, Praha), účast na dlouhodobé expozice Po sametu (2009-13, GHMP, Praha), účast na Liverpool biennial (2010) či na projektu Česko! Ein Tanz (2011, HangART, Salzburg).
Naposledy vystavoval v bratislavské Galerii Krokus (2014), v pražské Galerii Vyšehrad (výstava Židle, stojan a model v bílé košili… 2015) a pražském Topičově salonu (Tady a později; 2015).
Autor ve své aktuální malířské tvorbě tematizuje komprimovaný vztah místa a času k povaze, možnostem a kapacitě lidské paměti, která je schopna rekonstruovat minulost jen do určité míry.

P. Vaňous, Praha 2016


Od 16.9. do 30.10.2016 výstava Petra Maliny – Back to the gallery

Pozvání malíře Petra Maliny zpět do galerie má několik významových i vizuálních rovin. Poté, co umělci na konci minulého tisíciletí zpochybňovali autoritu institucí, nastává nyní boom galerií, které ale často přebírají „zábavní“ strategie. Jako velký znalec a milovník současných galerií nás autor prostřednictvím své malby vrací do klasického nostalgického prostoru bílé krychle. Jeho rozsáhlý soubor obrazů zaznamenává dlouhodobý proces pozorování. Tiché obrazy s minimalistickým dějem i jemnými barevnými plochami jsou momentkami z návštěvy galerií. Neobsahují žádnou parodii na galerijní život, autor se nesnaží si přivlastnit cizí díla – jen divákovi přibližuje emoce, které sám v blízkosti umění prožívá. Divák si nemusí dělat v galerii selfie s plátnem slavného umělce, protože Petr Malina ho dostane přímo do svého obrazu tak, že se stane hrdinou i pozorovatelem.

Kurátorka: Lenka Lindaurová


Od 22.4. do 13.6.2016 výstava umělců Anne des Brugassières a Johannes Beccer – Philoxenie

Anne des Brugassières se narodila roku 1963 v německém Krefeldu. Je vyučenou keramičkou a designérkou. Od roku 1994 umělkyní na volné noze. Žije na jihu Francie.

Johannes Beccer se narodil roku 1952 v německém Kempenu. Studoval na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu u profesora Josepha Beuyse. Studium ukončil v roce 1972. Od té doby působí jako sochař a keramik na volné noze. Od roku 1983 žije ve Francii. Za svou kariéru měl mnoho výstav v Německu, Francii, Španělsku, Švýcarsku a Nizozemí.

Již dvacet let spolu oba umělci sdílí profesní i soukromý život. Oba spojuje práce s jílem v počátcích kariér během osmdesátých let. Johannes působil jako vedoucí keramické dílny, zatímco Anna dokončovala keramickou školu. Později se oba uchylují i k jiným materiálům.
Anna nejčastěji pracuje se dřevem, které tvaruje motorovou pilou. Tuto techniku posledních dvacet let neustále vylepšuje. Sošky dále zpracovává pomocí ohně a barevných pigmentů. Její dílo vychází jak z evropských tradic, tak z dědictví primitivních společností. Společným jmenovatelem pro její sochy i malby je ryzí humanismus, přirozenost a humor.
Johannes pracuje s celou škálou materiálů (dřevo, ocel, nerosty, bronz , beton) a barev. Jeho sochy jsou především figurativní, vzpřímené a charakteristicky protáhlé. Jím ztvárněná figura je povýšena nad destruktivní povahu lidské přirozenosti.
Anna s Johanesem cestují po kočovném způsobu Evropou. Často svá díla prezentují během jednotýdenních výstav zejména v interakci s architekturou a designem. Stálou výstavu je možno vidět v Kolíně nad Rýnem.


Od 12.2. do 1.4.2016 Aleš Růžička (*1977) – Zahrádko vstávej

Aleš Růžička patří do generace umělců, kteří nastupovali na výtvarnou scénu během 90. let. Tato generace, která bývá ze setrvačnosti stále ještě často označována jako generace mladých, dozrála do středních let a prvního skutečného bilancování. Je typická především svými intermediálními přístupy, a má již své ikony. Aleš Růžička je pravověrný vyznavač malby a od tohoto média zásadně neodbočuje. Nejen v rámci své generace patří v současné době mezi její nekompromisní a nepřehlédnutelné představitele. Do odborného povědomí se uvedl na IV. Zlínském salonu mladých, kde zapůsobil mezi konceptem a novými médii jako zjevení a za své Parky získal I. Cenu Václava Chada.
Pro Aleše Růžičku je malování fyzickou činností a zároveň rituálem, dionýským tancem nad plátnem, přinášejícím vyčerpání i následnou obnovu sil. Krotí napětí mezi extatičností a rozmyslem, jež naposledy vynesla vlna romantismu. Smyslovostí a mimořádnou citlivostí ke zrakovým a hmatovým hodnotám se dotýká barokního výrazu podobně jako Josef Navrátil v koloristických akcentech svých vývěsních štítů či materii dokonale vystihující Karel Purkyně.
Aleš Růžička jako prostředníky svých malířských projekcí zvolil květiny. Rostliny v květináči, ve váze, svázané v kytici, živé, uvadající, suché vyjadřují pocit sounáležitosti s květinou nejen pro jméno Růžička. Růžičkovy rostliny na velkorysých plátnech i malých obrázcích vyrůstají z nálad, pocitů a setkání, jak je přináší život. Vášeň, láska, strach, očekávání, radost. Fikus benjamín u radiátoru ústředního topení, tátovy pracovní stoly, máminy balkony, krepové růže ze střelnice, svatební tulipány, synkovy bábovky, nazdobené utrženým kvítkem sedmikrásky, kytice na hrobě v celofánovém obalu, podivuhodné sestavy umělých květin a svíček za uniformními skly kolumbária, hromada schnoucích či tlejících květin za hřbitovní zdí. S květinou je spojena pomíjivost i nové vzcházení. Okamžik proměněný v trvání je záležitostí žánru zátiší, malířsky řešícího vztah člověka k smyslovému světu.
Svého druhu zátiší jsou i obrazy, které tvoří jádro současné výstavy v Galerii Pavilon. Aleš Růžička našel tentokrát inspiraci v kompozicích – políčkách -, které pro tatínka „sází“ synek Alois z umělých květin, nalezených u babičky v Bechyni.

www.alesruzicka.com


Od 6.11. do 30.12.2015 Robert Šalanda (*1976) – Já jsem ti to říkal

Robert Šalanada je absolventem ateliéru prof. Jiřího Sopka na pražské Akademii výtvarných umění (2002). Ústředním zájmem jeho práce je malba, přestože se také zabývá dalšími médii jako jsou instalace nebo menší trojrozměrné objekty.

Šalanda ve svém díle pracuje s pomyslnou databází složenou z abstrahovaných vizuálních či jazykových znaků. Zdrojem inspirace je mu celý arzenál digitálních obrazů i každodenních výjevů. Příznačnou pro jeho práci je citace – jednou nalezený motiv se zpravidla znovu objevuje v dalších dílech v řadě nečekaných spojení a kontextů. Šalandův přístup charakterizují dvě polohy: jedna z nich je převážně intelektuální, založená na takřka vědecké práci se znakovým materiálem. Intuitivní složka se zde uplatňuje především v rámci zacházení se samotným médiem malby a skrze často překvapivé či zdánlivě iracionální kombinace vizuálně-obsahových elementů. Druhou polohou je odlehčená stylizace založená na autorově obsesi pokleslou slovní i obrazovou kulturou. Oba směry se ve výsledných realizacích organicky prolínají, přestože jeden zpravidla mírně převažuje. Šalandova minimalizovaná abstrakce se v duchu směje, její inteligence obdivuje (lidskou) jednoduchost. Otřepané vizuální prvky jsou poskládány do promyšlené, rytmizované kompozice, i pro ten nejbanálnější z nich je nalezeno správné místo.

Mezi poslední projekty, na nichž Šalanda prezentoval své práce, patří výstavy v galerii Entrance, galerii 35m2, MeetFactory (společně s D. Zahoranským), INI Gallery, Galerii 207 nebo tzv. Situace ve stejnojmenné galerii Pavilon. V roce 2011 absolvovat residenční pobyt na ISCP v New Yorku. Je spoluzakladatelem galerie SPZ (2011). Od roku 2012 působí jako pedagog ateliéru malba na škole současného umění Scholastika.
www.robertsalanda.com